Jean Piaget

From Institute of Intermedia

Jean Piaget (1896 – 16. září, 1980) švýcarský filozof, přírodní vědec a vývojový psycholog, známý studiemi o dětském vnámání a myšlení a svojí teorii kognitivního vývoje a kognitivních věd. Piaget je také průkopníkem konstruktivistické teorie znalostí.

Jean Piaget na zahrade

bio

zdroj: wikipedie

Jean Piaget s dýmkou

Piaget se narodil v Neuchâtelu ve francouzskojazyčné části Švýcarska. Jeho otec, Arthur Piaget, byl profesorem středověké literatury na Neuchâtelské universitě. Piaget byl nadprůměrně nadaným dítětem se zájmem v biologii a přírodě, obzvláště ho zaujali měkkýši, a dokonce ještě před ukončením střední školy publikoval několik prací. Svou dlouhou kariéru vědeckého výzkumu začal vlastně v jedenácti letech publikací krátké práce o albínském vrabci. V průběhu života napsal Piaget více než šedesát knih a několik set článků. Piaget obdržel Ph.D v přírodních vědách na Neuchâtelské universitě, studoval na Universitě v Zurichu. Během této doby publikoval dvě filozofické práce, které zobrazují směr jeho soudobého myšlení, které však později zavrhl jako práci adolescenta. Jeho zájem v psychoanalýze, právě se rozvíjejícím psychologickém přístupu, také spadá do tohoto období.

Poté se přestěhoval ze Švýcarska do Grange-aux-Belles, Francie, kde učil na chlapecké škole vedené Alfrédem Binetem, tvůrcem tzv. binetova testu inteligence. Při známkování několika takových inteligenčních testů si povšiml, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Piageta tolik nezajímal samotný fakt, že děti chybovaly, ale že malé děti stále činily stejný typ chyb, který starší děti a dospělí nedělali. Toto ho vedlo k vyslovení teorie, že dětské myšlení nebo kognitivní procesy jsou podstatně rozdílné od těch dospělých. Nakonec zvěřejnil souhrnou teorii prohlašující, že jednotlivci procházejí několika stupni kvalitativně odlišných stadií kognitivního vývoje. V roce 1921, se Piaget vrátil do Švýcarska jeko ředitel Rousseauova institutu v Ženevě.

V roce 1923 se oženil se svou studentkou, Valentine Châtenay; společně měli tři děti, které Piaget studoval již od narození. V roce 1929, Jean Piaget přijal místo ředitele v International Bureau of Education a zůstal v čele této mezinárodní organizace až do roku 1968. Každý rok navrhoval „ředitelovy proslovy“ pro radu IBE (IBE Council) a pro Mezinárodní konferenci pro veřejné vzdělávání (International Conference on Public Education), ve kterých výslovně vyjádřil svou představu vzdělávání.

dílo

Piaget vychází z neo-kantovských pozic, ale zhodnotil i starší díla, jako je odkaz osobností jako je například Jan Ámos Komenský. Zkoumal témata jako je logické a matematické uvažování, morální úsudek, odporování, jazyk, oprávněnost. Jeho dílo je reflekované hlavně ve vývojové psychologii, ale ovlivnil například filosofii. Filosof a sociální teoretik Jürgen Habermas ji zahrnul do svých textů (Teorie komunikativní činnosti (The Theory of Communicative Action). Filozof vědy Thomas Kuhn čerpal z Piagetovy práce pro svůj koncept přechodu mezi různými módy myšlení, tzv. teorii změny paradigmatu.

Stádia kognitivního vývoje

Piaget byl v letech 1929-1975 profesorem psychologie na Universitě v Ženevě a je stále nejvíce známý pro reorganizaci teorie kognitivního vývoje do jednotlivých stádií, čímž navázal na dřívější práci Jamese Marka Boldwina: čtyři etapy vývoje zhruba odpovídají (1) narození-2 roky, (2) 2-7 let, (3) 7-12 let, a (4) 12 a více. Každá etapa je charakterizovaná všeobecnými kognitivními strukturami (schématem), které ovlivňují veškeré myšlení dítěte (strukturalistické pojetí ovlivněné filozofem Immanuelem Kantem). Každé stádium představuje dětské porozumění světa během daného období a každé, kromě toho posledního, je nepřesným zobrazením reality. Vývoj z jednoho stádia do dalšího je tedy způsoben nahromaděním chyb v dětském chápání okolního prostředí; toto hromadění nakonec způsobí tak veliký nesoulad (disequilibrum), že musí dojít ke komplexnímu přeorganizování myšlenkových struktur.

Čtyři Piagetovy vývojové etapy:

Sensorimotorické stádium: od narození do 2 let života (děti poznávají svět pomocí pohybů a smyslů a získávávají vědomí stálosti objektů) Předoperační stádium: od 2 do 7 let (používání jazyka, egocentrické myšlení) Stadium konkrétních operací: od 7 do 12 let (dokáže logicky přemýšlet o konkrétních událostech, pochopení stálosti počtu, množství a hmotnosti) Stadium formálních operací: 12 let a více (dokáže logicky myslet o abstraktních pojmech). Tato chronologická období jsou pouze přibližná a ve světle faktu, že studie prokázaly velké rozdíly mezi jednotlivými dětmi, nemohou být chápány jako ostře stanovené normy. Dále se tyto stádia objevují v různých letech podle toho, jaká oblast znalostí je posuzována. Stáří stanovené pro jednotlivá stádia tedy pouze odráží, kdy jsou jednotlivá stádia obvykle dominantní, ačkoliv jedna a tatáž osoba může vykazovat příklady dvou, tří nebo dokonce i všech čtyř stádií myšlení ve stejnou dobu, přičemž záleží na oblasti znalostí a experimentu, kterému je jedinec podroben.

I přesto základní pravidlo tvrdí, že co se jedné oblasti znalostí týče, stádia se objevují ve stejném chronologickém pořadí.

Názor na neměnnost pořadí stádií vychází z toho, že znalosti nejsou jednoduše získány z okolního prostředí, ale jsou postupně vystavěny zevnitř. Tento názor byl velice vlivný v pedagogice, a je většinou nazýván konstruktivismus (viz též Konstruktivismus (teorie učení). Jakmile je poznání vnitřně vystavěno, je testováno na prostředí stejným způsobem, jakým vědec zkoumá platnost své teorie. Stejně jako vědec, jednotlivý žák může vyřadit, upravit nebo přestavět poznání podle jeho užitečnosti ve skutečném světě. Velká část této výstavby (a později přestavby) je vykonávána podvědomě.

Vidíme tedy, že Piagetovy stádia vlastně zobrazují čtyři typy myšlenkových struktur. Chronologické pořadí je nevyhnutelné, protože každá fáze je potřebná k vystavění další úrovně, která je jednodušší, všeobecnější a účinnější. Je to to samé, jako říci, že nejdříve musíme kov upravit na součástky, abychom mohli postavit stroje a poté koordinovat stroje abychom mohli postavit továrnu.

Vývojové procesy¨

Piaget neposkytl přesný (nebo jasný) popis vývojových procesů jako takových. obecně řečeno sestávaly z následných cyklů:

Dítě provádí operaci, která má vliv na předměty nebo je uspořádává. Dítě je schopné posoudit vlastnosti akce a jejích výsledků. Pomocí opakovaných akcí, možná s určitými změnami či v rozdílných prostředích nebo s rozdílnými předměty, je dítě schopné rozlišit a začlenit základní prvky svých činů a jejich výsledky. Toto je tzv. proces zrcadlové abstrakce (reflecting abstraction) (podrobně popsáno v Piaget 2001). Ve stejné době je dítě schopné identifikovat vlastnosti objektů podle toho jaké účinky na ně mají různé akce. Toto je tzv. proces empirická abstrakce (empirical abstraction). Opakováním tohoto procesu na široké škále objektů a akcí dítě vytváří novou úroveň poznání a porozumění. Toto je proces vytváření nového kognitivního stádia (cognitive stage). Tento dvojitý proces umožňuje dítěti vytvářet nové způsoby zacházení s předměty a nové poznání těchto předmětů. Nicméně, jakmile dítě vytvořilo tyto nové druhy poznání, on/a je začne používat k vytváření stále složitějších objektů a k provádění stále složitějších úkonů. Tak dítě začíná rozpoznávat stále složitější vzory a vytvářet stále složitější objekty. Tak začíná nové stádium, které bude ukončeno teprve tehdy, kdy všechny aktivity a zkušenosti dítěte byly přeorganizovány podle této vyšší úrovně. Tento proces však není úplně plynulý. Jakmile se prokáže, že nový stupěň organizace, poznání a chápání je účinný, je rychle uplatněn i v ostatních oblastech. To způsobuje prudký a radikální přechod z jednoho stádia do druhého. Čas strávený v novém stádiu je vyplněn vylepšováním tohoto nového kognitivního stupně. Když se znalosti získané v jednom stádiu studia a zkušeností vedou prudce a rapidně k novému, vyššímu stádiu pochopení, říkáme, že proběhl gestalt.

Kvůli dialektické formě celého procesu, ve kterém je každé nové stádium vytvořeno pomocí další specifikace, integrace a syntéze nových struktur ze starých, je pořadí kognitivních stádií spíše nutné než pouze vědecky správné. Každá nová fáze se objevuje jen díky tomu, že dítě již plně ovládá výsledky předchozích stádií a že ještě stále existují dokonalejší formy poznání a činností, které mohou být dosaženy.

Piagetův model vývoje vysvětluje mnohé jevy lidského poznání, které dříve nebyly vysvětleny, a to proto, že pokrývá jak teorii o tom, jak získáváme znalosti o předmětech, tak i naše úvahy o vlastních činech. Například, poukazuje na to, jak děti postupně obohacují své porozumění věcí používáním dřívějších znalostí a uvažováním o nich, takže jsou schopné své znalosti organizovat v čím dál tím složitější struktury. Takže, když dítě dokáže důsledně a přesně rozeznat různé druhy zvířat, může získat schopnost je uspořádat do vyšších celků jako třeba ptáci, ryby a pod. Toto je důležité, neboť nyní dítě něco ví i o zvířeti, které dříve neznalo, jen díky tomu, že ví, do jaké skupiny patří - např. je-li to pták, pak klade vejce.

Ve stejnou dobu, uvažováním o svých činech, dítě získává složitější vědomí o zákonech které určují různými způsoby, co je správné a co ne. Takto Piaget vysvětluje rostoucí vědomí dítěte o pojmech jako je správný, právoplatný, nutný, řádný a pod. Jinými slovy, dítě buduje pravidla nejen o tom, co je účinné a správné, ale také ospravedlněné.

Jedna z nejznámějších Piagetových studií se zaměřila na rozlišovací schopnosti dvou a půl až čtyř a půl letých dětí. Studii začal s dětmi různého věku. Srovnal dvě řady se stejným počtem MM's, v jedné řadě byly MM's rozestavěny dál od sebe a v druhé blíž u sebe. Zjistil, že “Děti děti mezi 2 lety a 6 měsíci a 3 lety a 2 měsíci dokázali správně určit relativní počet předmětů v obou řadách; mezi 3 lety a 2 měsíci a 4 lety a 6 měsíci děti udávaly, že delší řada s většími rozestupy má více; po 4 letech a 6 měsících děti opět určovali správně” (Cognitive Capacity of Very Young Children, str. 141). Původně mladší děti nebyly zkoumány, neboť pokud čtyřleté dítě nedokáže konzervovat počet, jak by to mohlo dokázat dítě mladší? Výsledky ale ukazují, že dítě mladší 3 let a 2 měsíců ovládají konzervaci počtu, ale starší děti tuto schopnost ztrácejí, a neobnoví ji dokud nedosáhnou čtyř a půl let. Tato schopnost může být dočasně ztracena kvůli přehnanému spoléhání se na strategie vnímání, které tvrdí, že delší řada sladkostí také obsahuje jejich větší množství, nebo je to způsobeno neschopností čtyřletých dětí situaci obrátit.

Na konci tohoto experimentu bylo zjištěno několik skutečností. Zaprvé, mladší děti mají rozlišovací schopnost, což ukazuje, že logická kapacita pro kognitivní operace se objevuje dříve, než se dříve předpokládalo. Tato studie také ukazuje, že mladé děti mohou být vybaveny určitými vlastnostmi pro kognitivní operace, které závisí na logické konstrukci úkolu. Výzkum také ukazuje, že pětileté děti vyvíjejí jednoznačné pochopení, dítě si MM's spočítá, aby určilo, v které řadě jich je víc. A konečně, studie odhalila, že celková schopnost konzervace množství není ve vrozené lidské výbavě.

Vliv Piaget je zřejmě jedním z nejvlivnějších vývojových psychologů, ovlivnil nejen práce Lva Vygotského a Lawrence Kohlberga, ale celé další generace vědců. Ačkoliv důkladné prověřování jeho teorie vedlo k nespočetným vylepšováním a zkvalitňováním jeho původního modelu a vzniku neo-piagetických a post-piagetických teorií, Piagetův původní model se prokázal jako velice silný (Lourenço and Machado 1996). Vliv měl také na formování myšlenek kybernetiky druhého řádu kybernetika a oblasti formování umělých jazyků a kognitivní vědy.

Umělá inteligence

Piaget měl významný vliv na poli počítačové vědy a umělé inteligence. Seymour Papert použil Piagetovu práci při vytváření Logo programming language. Alan Kay použil Piagotovy teorie jako základ pro Dynabook programming system concept, který byl poprvé diskutován v laboratořích Xerox Palo Alto Research Center neboli Xerox PARC. Tyto diskuse vedly k vyvinutí Alto prototypu, který jako první objevil základy grafického uživatelského rozhraní (GUI) a ovlivnil vytvoření uživatelských rozhraní v 80tých letech 20. století a později.

Hlavní práce

Piaget, J. (1950). Introduction à l’Épistémologie Génétique. Paris: Presses Universitaires de France. Piaget, J. (1961). La psychologie de l'intelligence. Paris: Armand Colin (1961, 1967, 1991). Online version Piaget, J. (1967). Logique et Connaissance scientifique, Encyclopédie de la Pléiade. Inhelder, B. and J. Piaget (1958). The Growth of Logical Thinking from Childhood to Adolescence. New York: Basic Books. Inhelder, B. and Piaget, J. (1964). The Early Growth of Logic in the Child: Classification and Seriation. London: Routledge and Kegan Paul. Piaget, J. (1928). The Child's Conception of the World. London: Routledge and Kegan Paul. Piaget, J. (1932). The Moral Judgment of the Child. London: Kegan Paul, Trench, Trubner and Co. Piaget, J. (1952). The Child's Conception of Number. London: Routledge and Kegan Paul. Piaget, J. (1953). The Origins of Intelligence in Children. London: Routledge and Kegan Paul. Piaget, J. (1955). The Child's Construction of Reality. London: Routledge and Kegan Paul. Piaget, J. (1971). Biology and Knowledge. Chicago: University of Chicago Press. Piaget, J. (1995). Sociological Studies. London: Routledge. Piaget, J. (2001). Studies in Reflecting Abstraction. Hove, UK: Psychology Press.